Pohoří monte Cristalo je oblíbené a vysoké. Kolem 3 000 metrů nad mořem. Tam již něco zažijete.
Vydali jsme se pěší na 2000 m n.m. Odtud nás měla vyvézt lanovka " v kýblech" na 3000 m n. m. Jenže, ne vše je tak, jak si člověk naplánuje. Skrápěni přeháňkami jsme došli svižným tempem pod uvedenou lanovku. Jenže nejela, pro špatné počasí. Z té strany se na Monte Cristallo se jinak než lanovkou nedostanete, Ferraty jsou pak po hřebeni, sestupné. No, příště.
Pomagagnon
Vybrali jsme tedy vedlejší horstvo Pomagagnon. Za hodinku jsme nastoupali k vrcholu. Potud jsem to považoval za spokojený výlet. Jenže přišel pokyn - Ferrata. Oblečte si úvazky. Tentokráte mou chabou ferratovou výstroj , skládající se ze 2 karabin, 1,5 m lana a prsáku, utáhnul horský vůdce Kamil. Ó díky, můj vůdče. Později jsem ovšem zjistil, že ferratová výstroj je mi platná, asi jako mrtvému ušanka.
Za hřebenem byla hustá mlha. Naštěstí nefoukal pomalu žádný vítr. Ferrata začínala na okraji mlhy, kde se dala tušit jako obvykle hluboká propast. 500 m, nebo kilometr, to máte jedno. Sestupně. Museli jste se proto k ferratě, nejištěni, doplížit. Všichni si začali jako na povel nasazovat lezecké rukavice. Tak to mi začalo lepit. Již jsem se viděl, jak visím na třech bodech nad propastí. Zde jsem opravdu dostal strach. Mělo být ale ještě hůře.
Díky Bohu, že tam byla milosrdná mlha. Propast byla tak maskována. Po jednom jsme se navázali na ferratu. A začali sestupovat. Chodník byl pod vrcholem skály, v převisu vysekán do skály. Mírně nahnut do propasti a silně poštěrkován. Taková skluzavka poslední cesty. Jenže jsme v Itálii. Snaživí Italové sundali stará jistící lana, nechali ve skále staré držáky, vedle nich natloukli nové nerezové držáky, blýskající se novotou, ve vzduchu byl ještě cítit prach od sbíječek. A nová lana vtipně neosadili. Tedy jsme se drželi, čeho se dalo, v podstatě jen skály, pokud se dalo.
A sestupovali stále níže. Po nějakém tom kilometříku se cesta změnila. Již jsme nešli po hřebeni, otevřely se nám úžasné výhledy, ale zase jsme šli sutinovým polem. Takovým štěrkovém, v něm se dalo i jet, pokud to bylo kamenné pole, již vás ty kameny mlátily do noh, při uvolnění.
Cortina
Několikahodinový sestup jsme nakonec ukončili v Cortině. Na kávě. Je to drahé pyšné město, byly tam kdysi zimní olympijské hry. Ale celkem hezké. Celkem únava, kolena mne nebolely, ale únavu jsem cítil. Ještě pod vrcholem se od nás oddělila jiná skupina, ti si dali ještě jednu ferratu a pak naskákali do řeky. A ta je hodně ledová. Domorodci tvrdí, že i v červenci, srpnu má voda pouhých + 4°C.
Kolem Cortiny se snadno domluvíte. Česky, pokud rozumíte, tak i Slovensky. Osazenstvo některých chat a penzionů, je kompletně často Slovenské. Slováci si asi usmyslili, že k Tatrám připojí i Dolomity.
Já se tam vrátím. Časy jsou zlé, Kamile.
Autor: Ing. Pavel Sýkora
Zdroj: www.masterenergy.cz
Drei Cinnen neboli Tre cime je výstavní ukázkou Dolomit
Přechod Krkonoš v zimě