V roce 1959 si skupina devíti zkušených turistů předsevzala zdolat uralský vrchol Otorten, namísto toho však byla ve stínu hory nalezena jejich zohavená těla. Ďatlovova výprava, která začala jako obyčejná horolezecká expedice, se tak zvrhla v tragédii, kterou se do současnosti nepodařilo uspokojivě vysvětlit.
Výprava bez návratu
Třiadvacetiletý student Igor Ďatlov, po kterém je celá expedice pojmenována, byl zběhlý horolezec. O předchozí zkušenost se mohli opřít i jeho spolužáci, se kterými v lednu roku 1959 vyrazil do Sverdlovské oblasti na Ural. Všichni si byli vědomi, že hora Otorten je mimořádně špatně přístupná, zejména pak v tomto ročním období, kdy průměrné teploty dosahovaly -18º Celsia. I z tohoto důvodu své řady rozšířili o dalšího člena, kterým se stal zkušený horský vůdce Semjon Zolotarjov.
Vše probíhalo podle plánu až do 1. února. Podle nalezených deníků se expedici nepodařilo zdolat horský průsmyk u vrcholu Cholat Sjachyl, protože došlo ke zhoršení počasí. Teplota toho dne klesla k -40º Celsia, navíc také zuřila sněhová bouře, která značně snížila viditelnost. Igor Ďatlov proto rozhodl rozbít tábor na zasněženém úbočí hory a počkat, dokud se počasí neumoudří. Toho už se však členové této expedice nedočkali.
Nevysvětlené otazníky
26. února našla záchranná výprava na úbočí hory Cholat Sjachyl zpola stržený stan, který byl z boku rozřezaný. Opodál se ve sněhu nacházely osobní věci nezvěstných horolezců, mimo jiné i jejich boty. První dvě mrtvá těla ležela u 1,5 km vzdáleného lesíku – horolezci byli u vyhaslého ohniště, kousek o nich se našlo nepoužité dříví na podpal. Byli oblečení jen ve spodním prádle a na rukách a nohách měli četné popáleniny. Velmi zarážející bylo také to, že větve okolních stromů byly až do výšky pěti metrů polámané, jak se na ně někdo snažil vyšplhat. Na kmeni jednoho z nich byly dokonce nalezeny kusy lidské kůže. Další tři horolezce nalezli záchranáři mezi hranicí lesa a poškozeným stanem, kde leželi zavátí sněhem. Někteří z nich měli oblečené kusy šatstva patřící jiným členům výpravy.
Zbývající členové expedice se našli až po více než dvou měsících, když vlivem počasí začal tát sníh. Napřed pátrání odhalilo zbytky jejich rozřezaného oblečení rozházeného okolo nich. Není tedy překvapením, že i tito horolezci byli jen ve spodním prádle. Podle následné pitvy navíc utrpěli mnohočetná vnitřní zranění a to i přesto, že z vnějšku jejich těla poškozená nebyla. Ljudmila Dubininová měla u kořene odstraněný jazyk a její kolega Semjon Zolotarjov zase neměl oční bulvy.
Konspirační teorie se množní
Těla byla prozkoumána soudními lékaři, nakonec však byla celá tragédie uzavřena s tím, že horolezci podlehli spontánní přírodní síle, kterou nedokázali překonat. Tato vágní formulace byla přijata s nevolí, spis případu byl nicméně uzavřen a znovu si na něj někdo vzpomněl až v 90. letech. Od té doby se záhadě věnovala řada vědců, z nichž většina se kloní k myšlence, že na vině je lavina. Svah hory, na kterém byl stan postavený, je však velmi mírný. Lavina tak nemohla být příliš rychlá ani mohutná. Zkušení horalové by kvůli ní nejspíš neprchli ze stanu bez oblečení. Nejpádnějším protiargumentem je ale především to, že při nálezu těl byl stan jen částečně zavátý sněhem.
O tom, co zkušené horolezce vyhnalo z bezpečí stanu se tak lze jen dohadovat. Mnoho lidí však pochybuje o tom, že by na vině byla opravdu lavina, takže se vyrojila řada konspiračních teorií. Mluví se o útocích divokých zvířat, o záhadných svítících koulích na obloze, o sněžném muži, o útoku vězňů z nedalekého gulagu i o napadení tajnými službami. Řadu příznivců si získala teorie o útoku jedovatým plynem nebo jinou chemickou látkou. Další teorií je útok domorodých kmenů Mansijů či Chantů.
Žádná z teorií nicméně nevysvětluje všechny proměnné a záhada Ďatlovovy expedice tak zůstává i nadále nevyřešená.