V žádném řemesle se nevyhnete zlepšovákům, které by Vám měli usnadnit práci. Některé jsou ale zažité desítky let a vzhledem k technologickému vývoji jsou často zbytečné.
Přidávání penetrace do barvy
Nenatřené omítky mají vysokou nasákavost - při malování by tak prvním krokem měla být aplikace penetračního nátěru.
Ten nejenže míru nasákavosti sníží, ale zároveň povrch omítky sjednotí. Důležitou funkcí penetrace je také částečné zpevnění podkladu, zlepšení přilnavosti nátěrové nebo omítkové hmoty a následné snížení rizika defektů a barevných odchylek nátěru.
Výběr vhodné penetrace a dodržení správného postupu je proto klíčový. Právě v této části malířského procesu však mnozí chybují. Na nové omítky je standardně doporučovaný systém penetrace a následně dva krycí nátěry. Snaha ulehčit si práci často vede k přeskočení prvního kroku a ke smíchání penetrace s nátěrovou hmotou.
Používání vápenného „mléka“ pod disperzní nátěry
S penetračním procesem souvisí i druhý zažitý omyl – pačokování vápenným mlékem. Pod možná neznámým pojmem si můžete představit napouštění nových omítek více naředěným vápnem. V minulosti šlo o běžný proces, který měl stejný účel jako penetrace – omítku zalít, sjednotit její nasákavost a celkově ji zpevnit. V době, kdy byly omítky a krycí barvy vápenné, šlo o přirozené a systémové řešení.